|
Ozón – alternativa antibiotik
Dr. med. dent. Johann Lechner
Aèkoli se v Nìmecku v medicínì používá ozón již tøicet let, jeho význam pro léèebné aplikace je stále ještì nedocenìn. Na základì aktuálních prací lze nové poznatky o využití ozónu v medicínì objektivizovat a pøenést do každodenní praxe. Pøíspìvìk od Dr. med. dent. Johanna Lechnera, Mnichov.
Ozón je troj-atomární forma kyslíku, která vzniká endotermickou reakcí po expozici vysokonapìovému výboji (koronový výboj). O3 je velmi reaktivní molekula (nejreaktivnìjší známá molekula) s krátkým poloèasem rozpadu. Pøi dostateèné koncentraci pùsobí baktericidnì, virucidnì a fungicidnì. Poloèas rozpadu (2O3-->3O2 ) na vzduchu èiní 10 až 30 minut, pokud dopadne na molekulu bílkoviny, zkracuje se tato doba na nìkolik vteøin. Není to ale samotná molekula ozónu, nýbrž pøechodnì molekula kyslíku O2 a kyslík ve stavu zrodu O1, které, podobné støele, ve zlomku vteøiny znièí dvojité uhlíkové mùstky molekuly bílkoviny. K tomuto dochází pouze u bezjaderných organizmù (napø. bakterií), zatímco ostatní, tìlu vlastní organizmy s bunìèným jádrem zùstanou díky øadì ochranných mechanizmù (tvorba vrstvy slizu, keratinu nebo schopnost produkce cholesterolu) nepoškozeny.
Kromì úèinku proti choroboplodným zárodkùm pùsobí kyslík ve stavu zrodu pozitivnì v procesu hojení. Bìhem vteøin dochází k rychlé bunìèné oxygenaci pomocí molekul O1 a po jejich spojení v molekulu kyslíku (O1 + O1-->O2) k saturaci tìlesných bunìk. Tím se aktivuje bunìèný metabolizmus, imunitní odpovìï a reguluje se kapacita antioxidantù biologického systému. Výsledkem je indukce rychlého autoreparativního procesu.
Pro lokální použití se používá množství až 120 µg/ml O3 v jedné dávce (odpovídá 60.000 ppm), pro systémové pùsobení je vhodná dávka až 10 µg/ml O3 (tj. 5000 ppm). Ozónové generátory používané v medicínì pracují na principu otevøeného nebo uzavøeného systému. U otevøených systémù vzniká nikoliv nezanedbatelný podíl prchavého ozónu, který by mohl být, jako nežádoucí, pøi orální terapii inhalován, jestliže by nebyl vhodným zpùsobem odveden. V pøípadì uzavøeného systému je ozón aplikován pod ochrannou atmosférou, intraorálnì s pomocí dvoustìnné silikonové lžíce. Ochranná atmosféra umožňuje nastavit potøebnou koncentraci ozónu pøi lokálním použití.
Obr. 1: Pacientka s individuální lžící pøi aplikaci ozónu Obr. 2: Keramické implantáty
Pøirozený ozón nebo medicínsky èistý?
Ozón vzniklý koronovým výbojem ze vzdušného kyslíku není èistou smìsí ozónu a kyslíku, obsahuje napø. peroxidové radikály (R-O-O). Pøed nìkolika týdny upozornil Institut Maxe Planka, že nárùst alergií souvisí s usazeninami částic sazí na jednotlivých formách kyslíku. Pouze medicínsky èistý kyslík mùže být použit k výrobì ozónu a tím i èisté smìsi O2 a O3.
Proè ménì antibiotik?
Antibiotika jsou zázraèným vynálezem a moderní medicínu si bez nich nelze pøedstavit. Nicménì je tøeba diskutovat jejich nekritické a pøíliš èasté použití a omezit jejich užívání na základì následujících fakt:
a) Antibiotika nièí støevní mikroflóru. Poèet gram-negativních tyèek a hub v ústní dutinì a hltanu je díky pøítomnosti normální mikroflóry minimální. Bìhem antibiotické léèby se ovšem mohou pøemnožit a bìžné mikroorganizmy ubývají nebo jsou postupnì znièeny. Myko-bakteriální antagonizmus, tedy skuteènost, že pouze harmonická bakteriální flóra v zažívacím traktu je schopna držet kvasinky v šachu, je díky pùsobení antibiotik trvale narušen. Akutním dùsledkem antibiotiky indukované støevní dysmikrobie jsou poruchy resorpce s deplecí vitamínù, minerálù a stopových prvkù a možnost autointoxikace.
b) Antibiotika ztìžují fungování základních regulací. Všechna chemoterapeutika zpùsobují inhibici humorální imunity. Aplikace antibiotika vede k iatrogennímu snížení bazálních funkcí. Problémem antibiotiky indukované imunosuprese není délka léèby, ale následná paralýza obranyschopnosti.
c) Antibiotika zpùsobují vznik rezistencí. Pùvodce onemocnìní se stávají rezistentními vùèi antibiotikùm. Proto doporuèují odborné spoleènosti, napø. Paul-Ehrlichova Spoleènost pro chemoterapii a Nìmecká infektologická spoleènost, øadu protiopatøení: apelují na lékaøe, aby indikovali antibiotika, jen když je to nezbytnì nutné. Podle prof. Gierhakeho z Giessenu nejsou antibiotika v 95 % chirurgických onemocnìní terapeuticky nutná nebo jsou chybnì indikována; v každém pøípadì mohou vyvolávat nebezpeèné vedlejší reakce: „Antibiotika nejsou v podstatì indikována. Jsou podávána u celé škály tzv. chirurgických infekcí, od furunklu pøes rané infekce až po empyém. (Výjimku tvoøí plynatá snì a hematogenní osteomyelitis). Rovnìž není v zásadì indikována antibiotická profylaxe. Antibiotika nemusí fungovat v závislosti na vyvolávajícím infekèním agens, aplikaèní formì, cílové tkáni nebo kvùli nízké dávce. V ostatních nechirurgických disciplínách je procento chybné indikace antibiotik nižší. Vznikají tam ale stejné problémy. Toto poukazuje na skuteènost, že mylná formulace, antibiotické pokrytí se z chirurgie rozšiøuje do vnitøního lékaøství a ostatních medicínských disciplin.“
Ozón v každodenní praxi
Na základì naší jednoroèní zkušenosti s rutinním použitím ozónu a jeho lokální aplikaci s pomocí pøístroje Ozonytron XP a Ozonytron OZ můžeme doporuèit následující indikace:
Použití ozónu pøi parodontitidì
Ozón pøi zánìtlivé parodontitidì používáme formou 20minutové expozice s pomocí individuální lžíce. Tento postup opakujeme 5x vždy pøed a po parodontologickém ošetøení. To spoèívá v mechanickém odstranìní subgingiválního zubního kamene a profesionálního èištìní souèasnì s fotodynamickou terapií. Právì kombinace ozónu a fotodynamiky pøekonává v úèinku v mnoha pøípadech antibiotika, jak prokázaly kontrolní bakteriogramy. Souvislost parodontitidy a její vliv na nìkterá celková onemocnìní byl prokázán v pøípadì infekèní endokarditidy, kardiovaskulárních a cerebrovaskulárních onemocnìní, pøi komplikacích v tìhotenství, u bronchopulomonálních nemocí a diabetu (obr. 1).
Použití ozónu v souvislosti s implantací
Aplikaci ozónu s pomocí individuální lžíce používáme rutinnì k eliminaci anaerobních patogenù pøed každou implantací. Metodika a indikace je stejná jako pøi léèbì parodontu. Navíc je ozón aplikován po dobu 90 vteøin po pøípravì štoly a pøed inzercí implantátu. Na základì zkušeností za posledních 12 mìsícù můžeme konstatovat, že úspìšnost implantace keramických implantátù se v naší praxi výraznì zvýšila. Rovnìž hojení mìkkých tkání (kožní a posunuté laloky) probíhalo bez zánìtu (obr. 2).
Použití ozónu v endodoncii
Dùvodem neúspìchu endodontického ošetøení je nejèastìji pøítomnost bakteriální infekce a gramnegativních anaerobù. Je známo, jaký problém pro ošetøení koøenových kanálkù pøedstavují tyto anaerobní bakterie, vèetnì jejich endoa exotoxinù, které vedou ke vzniku thioéteru a merkaptanu. Patogenní anaeroby produkují také toxické slouèeniny síry, napø. thioly, oxid siøièitý a merkaptany, které atakují tkánì. V naší praxi používáme ozónový plyn k dezinfekci kanálkù jako doplnìk bìžného chemického a mechanického opracování (obr. 3).
Obr. 3: Zprùchodnìné a rozšíøené koøenové kanálky – pohled Obr. 4: NICO – oblast 48/49 v operaèním mikroskopu
Lokální aplikace ozónu v chirurgii
V naší praxi provádíme rozsáhlé operace osteolytických ložisek (www.kieferostitis.de). Abychom zajistili nekomplikované primární hojení takových rozmìrných operaèních ran bez lokálního použití antibiotik, aplikujeme do rány ozónový plyn. Zde je tøeba zdùraznit i hemostatický úèinek ozónu, který se projeví okamžitým zesvìtlením krve: hemoglobin èervených krvinek na sebe ihned naváže atomární kyslík ozónu. V extrakèní ránì, jejíž hojení se zkomplikovalo a probíhá pod obrazem alveolitidy (Neuralgia Induced Cavitational Osteonecrosis, dále NICO) se nacházejí v první øadì anaeroby, produkující toxiny. Abychom zabránili kolonizaci rány anaeroby, aplikujeme v naší praxi ozón na ránu po jejím tìsném uzávìru mukoperiostálním lalokem (obr. 4).
Souhrn
Použití ozónu považujeme v naší praxi za velmi jednoduchou a cenovì výhodnou metodu, která umožňuje omezit podávání antibiotik, kritizované i Institutem Roberta Kocha v Berlínì a zároveò dosáhnout zlepšení orální hygieny pøi standardních stomatologických výkonech ve vztahu k anaerobùm. |
